Wrocław - město na ostrovech

Vratislav (polsky Wrocław, německy Breslau)

se nachází v centrální části Slezské nížiny a je největším městem Slezska – historicko-geografického regionu, jenž se rozprostírá mezi řekami Kvisa a Přemše. Od roku 1998 má město Vratislav statut okresu, zároveň je hlavním městem dolnoslezského vojvodství. Krom toho, že patří k významným správním střediskům, je Vratislav třetím největším univerzitním městem Polska – nachází se zde 12 státních a řada soukromých vysokých škol s celkovým počtem zhruba 140 tisíc studentů. Město platí za druhé nejvýznamnější finanční centrum země – po Varšavě.

Území města Vratislavi má podlouhlý tvar (26×18,5 km), jehož osou je údolí Odry. Svou plochou zaujímá (292,8 km2) páté místo v Polsku.

Město má výrazně nížinný charakter (105-155 m n. m.), z hlediska geologie a členitosti povrchu se dnešní stav vyvinul v poslední době ledové a po jejím skončení. Dominují zde písčité a jílovité půdy, což mělo vliv na převažující cihlovou architekturu. Hlavním vodním tokem je Odra, městem však protékají i Widawa, Oława, Ślęza, Bystrzyca a Dobra. Spolu s řadou kanálů tvoří tzv. Vratislavský vodní uzel, což je největší systém tohoto druhu v Polsku. Řeky však někdy bohužel přinášejí zkázu. Poslední velké povodně byly v letech 1903 a 1997. Během druhé z nich, označované jako tisíciletá voda, se pod vodou ocitlo 30 % města.

Z hlediska klimatu platí Vratislav za nejteplejší město vojvodství. Zimy zde bývají krátké, mírné a s malým množstvím sněhu. Průměrná teplota v zimě je 0°C, objevují se však dny, kdy teplota klesá až k -30 °C. Léta bývají teplá a relativně dlouhá. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy maximální teploty dosahují až 38 °C. Nejvíce deštivých dní bylo zaznamenáno v listopadu (15), nejméně pak v září (11), které patří vedle května, června a října k ideálním měsícům pro návštěvu Vratislavi.

Pokud jde o zeleň, může se město pochlubit řadou lesních komplexů, z nichž největší Les Mokrzański zaujímá plochu zhruba 600 ha. Vedle toho se ve Vratislavi nachází 45 parků. Největšími z nich jsou památkově chráněné parky Brochowský, Szczytnický, Jižní (Południowy) a Leśnický, ale též řada dalších, jako jsou Západní (Zachodni), Východní (Wschodni) a Tisíciletí (Tysiąclecia). V historickém středu města najdeme zvláště působivý a turisty vyhledávaný Park Staromiejski, situovaný podél městského příkopu, množství klášterních a palácových zahrad, především však zoologickou, botanickou a japonskou zahradu.

Hospodářský a kulturní rozvoj Vratislavi byl vždy důsledkem její výhodné polohy. Historická i současná hlavní města nejbližších zemí leží vlastně nedaleko: Varšava (340 km), Praha (270 km), Krakov (270 km), Berlín (340 km). Přímé vlakové spojení má Vratislav s největšími polskými městy, ale i s Pardubicemi, Drážďanami a Berlínem. Vedle historické (čerstvě zrekonstruované) budovy hlavního nádraží naleznete autobusové nádraží. Na Koperníkově mezinárodním letišti ve Strachowicích byl roku 2012 otevřen moderní terminál schopný odbavit až 3 milióny cestujících ročně. Městskou hromadnou dopravu zajišťují žluto-červené autobusy a modré tramvaje. V roce 2012 byla zprovozněna nová tramvajová linka, jež vede k novému fotbalovému stadionu.

Vratislav má 635 tisíc obyvatel. Z hlediska náboženství převažují katolíci, po 2. světové válce se zde však utvořila svébytná směs různých vyznání, nemající v Polsku obdoby. Vratislav tak není jen sídlem římskokatolické diecéze, ale i střediskem řeckých katolíků, pravoslavných, protestantů, polské starokatolické církve a v neposlední řadě druhé největší židovské obce v dnešním Polsku. Mimo to se ve městě nachází muslimská modlitebna i kostely baptistů, adventistů, letničního hnutí a metodistů. Z hlediska počtu věřících ovšem druhé místo přísluší Svědkům Jehovovým.

Historie Vratislavi

Území dnešní Vratislavi bylo trvale osídleno už ve 3. století n. 1. Zhruba o 300 let později se ve Slezsku objevily první osady založené slovanským kmenem Slezanů. Pro svou strategickou polohu mělo velký význam hradiště na dnešním Tumském ostrově (Ostrów Tumski), na levém břehu řeky se křižovaly prastaré obchodní stezky – tzv. jantarová stezka a stezka vedoucí ze západu Evropy na východ, na Rus a břehy Černého moře. Dopravní tepnou byla i řeka Odra, jež zároveň plnila obrannou funkci hradiště. V 10. století pak vznikly obchodní osady v místech dnešního Dominikánského náměstí (plac Dominikański), na ostrově Piasek a v Olbině.

Jméno města bývá odvozováno od jeho legendárního zakladatele – českého knížete Vratislava I. (zemř. 921). Vratislav i celé Slezsko, jejichž počátky jsou spjaty s českým knížectvím, byly kolem roku 990 připojeny Měškem I. k polskému státu. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1000, kdy se na hnězdenském sněmu rozhodlo o založení vratislavského biskupství.

V roce 1138 rozdělil Boleslav Křivoústý Polsko mezi své syny. Tehdy připadlo Slezsko spolu se svým hlavním městem nejstaršímu z nich-Vladislavovi. Během 12. století osídlení na levém břehu Odry stále silněji konkurovalo Tumskému ostrovu, což bylo spjato také se vzrůstem významu obchodní stezky do Krakova. Díky moudré vládě dalšího z Piastů – Jindřicha Bradatého-a jeho ženy sv. Hedviky Slezské nabývala Vratislav na významu. Vzniklo nové a velké tržiště (Nowy Targ) a pravděpodobně v roce 1226 bylo poprvé lokováno město (na základě tzv. středského práva). Badatelé mají za to, že ještě před mongolským vpádem (1241) byla vyměřena nová uliční síť spolu s novým tržištěm, dnešním Rynkem (tj. hlavním náměstím). Neohrazená levobřežní část Vratislavi sice byla zničena při nájezdech, avšak její obyvatelé se zachránili na dobře opevněném Tumském ostrově. V bitvě s Mongoly padl u Lehnice vratislavský kníže Jindřich II. Pobožný. Jeho nástupce Boleslav Lysý (Rogatka) nově vyměřil levobřežní město podle práva magdeburského (1242). Tehdy bylo poprvé opevněno prstencem hradeb a příkopy. Další vyměření – opět podle magdeburského práva (1261) – provedl kníže Jindřich III. Bílý, který rovněž určil podobu městské správy, složené z rychtáře, konšelů a soudců. V té době se město rozšířilo až do míst dnešního příkopu. Totéž vyměření se opakovalo za dva roky v případě mnohem menšího Nového Města, které bylo k Vratislavi připojeno roku 1327. Tumský ostrov se změnil v samostatnou čtvrť, která správně spadala pod biskupství. Tento stav se udržel až do roku 1810. Vratislav, obydlená povětšinou polským obyvatelstvem, se stávala místem pobytu stále většího množství cizích mnichů a německých osídlenců, kteří převzali správu města. Usadili se zde také Židé. Zdárný hospodářský rozvoj ve 14. století městu zajistilo právo mílové, skladu a váhy, jimiž jej obdařil Jindřich IV. Probus.

V roce 1311 se vratislavským knížetem stal poslední z Jindřichů (VI. Dobrý). Za jeho panování se povrch města zvětšil na zhruba 133 ha, což se nezměnilo ani během následujících 481 let. S počtem obyvatel dosahujícím 14 000 patřila Vratislav k největším městům tehdejší Evropy. Kníže zemřel v roce 1335, aniž by po sobě zanechal mužského potomka. Jeho rozhodnutím se vratislavské knížectví stalo lénem a později vlastnictvím českého krále Jana Lucemburského. Se zbraní v ruce se ho pokoušel zmocnit polský král Kazimír Veliký, pod uherským tlakem se však roku 1339 zřekl vlády nad Slezskem, kvůli čemuž se Vratislav ocitla na 600 let za polskými hranicemi.

Za vlády Lucemburků prožívala Vratislav období velkého rozmachu. Karel IV. město obdařil četnými výsadami, např. právem razit vlastní mince. V roce 1353 bylo dokončeno nové opevnění, v roce 1375 byl zřízen purkmistrovský úřad. Na přelomu 14. a 15. století město prodělává sociální nepokoje s hospodářským pozadím a účastní se husitských válek na straně Zikmunda Lucemburského. Roku 1469 se město stává lenním vazalem Matyáše Korvína a dostává se tak nakrátko do sféry uherského vlivu.

Po nástupu Jagellovců na český trůn nastal „zlatý věk“ Vratislavi. Přechod od katolictví k protestantství v dobách reformace se ve městě uskutečnila překvapivě pokojně. Z obou městských farních kostelů (sv. Máří Magdalény a sv. Alžběty) se staly kostely protestantské (konkrétně v letech 1523 a 1525), katolické vyznání se udrželo pouze na Tumském ostrově a v několika klášterech na levém břehu. Roku 1526 padl v bitvě s Turky u Moháče poslední Jagellonec na českém trůnu – král Ludvík Jagellonský – a Vratislav se spolu s celým Slezskem dostává na 215 let do sféry habsburských vlivů.

Za vlády Habsburků ztratilo město svou privilegovanou pozici a samostatnost. Mimo to v něm stále sílila pozice němčiny. Roku 1530 Vratislav obdržela pětidílný znak. Od druhé poloviny 16. století se kolem města budovalo opevnění vlašského typu – bastiony. Po vypuknutí třicetileté války v roce 1618 se Vratislav připojila k protihabsburské (protikatolické) koalici Koruny české. Během války neutrpělo ve srovnání s Tumským ostrovem dobře opevněné město vážnější škody. Po válce nastaly časy hospodářského úpadku, z něhož Vratislav vybředla teprve kolem roku 1675. Objevily se také nábožensky motivované spory-vratislavští měšťané se silně protivili habsburské rekatolizaci.

Spolu s příchodem katolických duchovních a státních úředníků však ve městě nastal stavební ruch, svázaný se stavbou nebo rekonstrukcí kostelů a klášterů ve stylu baroka. Jezuiti, kteří ve Vratislavi působili od roku 1638, zde založili kolej, v roce 1702 přetvořenou na Leopoldinskou akademii se dvěma fakultami – filozofickou a teologickou. Roku 1740 umírá habsburský panovník Karel VI. a jeho místo na trůnu zaujímá Marie Terezie. To způsobilo v monarchii krizi, čehož využil Fridrich II. Veliký, jenž Slezsko násilně připojil k Prusku. Vratislav se tímto opět stala součástí jiného státu.

Po zabrání Vratislavi Pruskem zrušil král městskou správu a roku 1748 zde zřídil magistrát. Od této chvíle městu vládly osobnosti neslezského původu, často spjaté s armádou. Mimo to proměnil král ze strategických důvodů město na pevnost a nechal budovat další opevnění. V roce 1742 z něho udělal hlavní a rezidenční město. Právě tehdy se Vratislav stala – po Berlíně a Královci – třetím hlavním městem Pruského království. Král ovšem favorizoval Berlín a na Vratislav jakožto na nejbohatší pruské město uvalil neúměrnou daňovou zátěž. Během třetí slezské války (1757-1763) tak město utrpělo mimo jiné těžké finanční ztráty. Koncem 18. století začala Vratislav-částečně díky dalšímu dělení Polska-prožívat období hospodářského rozkvětu. Nastal bouřlivý rozvoj vratislavských předměstí, z nichž se stávaly rezidenční vsi, zatímco město dusící se v prstenci hradeb bylo přelidněné. Ti, kteří jím projížděli, jej popisovali jako „hlučné, špinavé a smradlavé". Po několikasetleté přestávce se do města navrátili Židé, kteří se rychle stali vlivnou skupinou obyvatel.

Za napoleonských válek bylo město dne 2. 1. 1807 dobyto francouzskou armádou, o den později rozhodl Napoleon o zboření městských hradeb, zrušení bastionů a založení promenády podél vnějšího městského příkopu. V roce 1808 byla k Vratislavi připojena předměstí a zavedla se nová forma městské správy s volitelnou radou a jejím výkonným orgánem, jímž byl magistrát s primátorem v čele.

Roku 1810 byly na základě sekularizačního ediktu zrušeny všechny kláštery ve městě s výjimkou těch, které se věnovali vzdělávací a zdravotnické činnosti. O rok později zde vznikla univerzita s pěti fakultami a Vratislav se stala hlavním městem provincie Slezsko. Další léta byla dobou relativní prosperity. Roku 1814 zahájilo činnost městské divadlo ve Świdnické ulici, o rok později byla jakožto jedna z prvních v Evropě zprovozněna trať spojující Vratislav s nedalekou Oławou. V roce 1865 byla otevřena zoologická zahrada. O rok později byl zasypán vnitřní městský příkop, roku 1871 byl zprovozněn vodovod. Vratislav využila i vojenské kontribuce, jež byla nucena platit Francii po prohrané prusko-francouzské válce a pomohla tím průmyslovému rozmachu sjednoceného Německa (1871). Město prožívalo skutečný stavební boom, který ovšem nestačil bleskově rostoucímu počtu obyvatel. Konec 19. století přinesl obyvatelům další výhody-rozvoj městské hromadné dopravy i napojení dalších městských částí na vodovod, plyn a elektřinu. Byly zakládány nové parky, dostihové závodiště a zprovozněno několikero městských lázní. Kulturní nabídka města se obohatila o další muzea a divadla.

Těsně před začátkem první světové války byl ve městě zakázán pouliční prodej a trhovci se přestěhovali do dvou tržnic. V roce 1910 bylo ve vsi Gądow Mały zřízeno letiště a o tři roky později byla u příležitosti výstavy ke stému výročí provolání s názvem Mému lidu, které z Vratislavi vyhlásil král Bedřich Vilém III., vybudována mj. Hala století.

První světová válka zbrzdila stavební rozvoj města. Přestože se samotná válka dolnoslezskému hlavnímu městu vyhnula, nesli jeho obyvatelé břímě těžkostí válečného hospodářství. Výsledně se Vratislav ocitla sotva 50 km od německo-polské hranice a Dolní Slezsko se stalo zapomenutou a zanedbávanou německou provincií. Vratislavské továrny ztratily odbytiště a město proslulo největším přelidněním, nejhorší bytovou situací, nejnižšími mzdami a největší mírou nezaměstnanosti v celém tehdejším Německu. Ke zlepšení této situace mělo mj. přispět zvětšení plochy města, což bylo realizováno v roce 1928. Některé z dalších tehdejších nápadů se uskutečňují až dnes. O rok později byla vratislavská diecéze povýšena na arcibiskupství.

Po převzetí moci v Německu Adolfem Hitlerem se Vratislav stala „nejvěrnějším führerovým městem“. Těsně před vypuknutím druhé světové války žilo ve městě více než 600 000 obyvatel. Rozhodnou většinu z nich tvořili Němci. Židovská obec se vlivem událostí v období 1933-38 čtyřnásobně zmenšila, zatímco počet polského obyvatelstva Vratislavi, který dosahoval sotva 3000, se v září 1939 snížil prakticky na nulu. Až do roku 1944 platila Vratislav za bezpečné město – pevnost, proto se počet obyvatel zvýšil na 1 milión. Na konci ledna 1945 byla z města vyvezena a bezpečně uschována většina dokumentů a uměleckých děl, 19. 1. 1945 byla zahájena evakuace civilního obyvatelstva, avšak už 15. 2. 1945 se Rudá armáda přiblížila k Vratislavi a zahájila obléhání, které trvalo celých 80 dní. 1. a 2. dubna 1945 bylo nepřetržitým bombardováním zničeno množství staveb nevyčíslitelné historické hodnoty. Fanatické bránění města, jemuž padlo za oběť 70 % zástavby a jež stálo život 80 000 lidí, skončilo 6. května 1945 (4 dny po dobytí Berlína). Vratislav se na základě usnesení z jaltské konference opětovně ocitla na území Polska.

Na konci roku 1945 bylo zahájeno vysídlení německého obyvatelstva. Jeho místo zaujali Poláci, zejména z Mazovska, východních Kresů (tj. východního pohraničí někdejšího Polska) a Velkopolska. Krom toho sem byly ze Lvova převezeny vzácné národní relikvie v podobě zázračných obrazů světců, Raclawického panoramatu, části sbírek Ossolinea, ale též pomníku spisovatele A. Fredra. V roce 1948 byla v Hale století a jejím okolí uspořádána Výstava znovunabytých území.

O rok později však osudy Vratislavi přestaly centralizovanou moc zajímat, což zbrzdilo tempo obnovy a způsobilo vyčerpání hospodářství i lidského potenciálu města. Po mnoho dalších let sloužila Vratislav pouze jako hlavní zdrojnice cihel pro obnovovanou Varšavu, některé památky se před „horlivým povstváním města z trosek“ zachránily téměř zázrakem. Naštěstí byly obnoveny nejvýznamnější stavby jako např. katedrála, radnice, univerzita a mnoho dalších. Povolení tuhého korzetu stranické politiky umožnilo explozi v zakládání avantgardních divadelních scén a pořádání různých festivalů. Z té doby pocházejí iniciativy jako Divadlo pantomimy (1958), Divadlo Kalambur (1958), Jazz u Odry (1964), Wratislavia Cantans (1965), Divadlo Laboratorium 13 Rzędów („Třináctiřadá laboratoř"; 1965) nebo Současné divadlo (Teatr Współczesny, 1967). V roce 1965 se ve městě rozšířila epidemie černých neštovic, během níž zemřelo téměř 100 lidí. V 70. letech byly ve Vratislavi realizovány některé z architektonicky nejzajímavějších projektů té doby v Polsku: tzv. vratislavský Manhattan (Sedesowce, „Záchodomisovce"), Trzonolinowiec („Lanokmínek"), DOLMED nebo kostel s Ducha. V 80. letech pak Vratislav byla vedle Gdaňsku nejaktivnějším centrem hnutí Solidarita. Významnou událostí byla návštěva papeže Jana Pavla II. Na mši, kterou sloužil 21. 6. 1983 v Partynicích, se shromáždilo největší množství lidí v dějinách města – zhruba 700 000.

Politické změny v roce 1989 s sebou nesly řadu ekonomických problémů pro město. První známky překonání hospodářského úpadku se začaly objevovat v polovině 90. let. V roce 1997 se ve Vratislavi konal mezinárodní eucharistický kongres. Necelý měsíc po jeho zakončení zažilo město největší povodeň ve své historii. Škody, které způsobila, se však podařilo odstranit za podivuhodně krátký čas, a dotace, které Vratislav tehdy obdržela, přispěly ke zlepšení životní úrovně ve městě. Příležitostí k oslavám se stalo tisící výročí založení vratislavského biskupství a první písemné zmínky o městě v roce 2000. Další léta se nesla ve znamení prudkého hospodářského rozvoje a Vratislav se tak ze zapomenutého, šedivého a nezajímavého města změnila na jednu z nejperspektivnějších polských metropolí, atraktivní pro investory i turisty. Plánované i již realizované investice, ale též významné události, které bude Vratislav v nejbližší době hostit, dovolují vyslovit předpoklad, že dolnoslezskému hlavnímu městu opět nastávají „zlaté časy“.

Vratislav se tak nejen dočkala rekonstrukce mnoha památek, ale též získala několik nových staveb, z nichž se v budoucnu jistě stanou nové symboly města. Veškeré nové projekty v sobě pojí modernost s funkčností a vizuální atraktivitou. Jako dobré příklady mohou sloužit: Integrované studentské centrum vratislavské polytechniky (tzv. Serowiec, nábřeží Wyspiańského), nová budova PWST (Braniborská ul.), knihovna Ekonomické univerzity (Wielká ul.), UWr knihovna (blízko mostu Pokoje/„Míru"), nová budova Fakulty skla a keramiky ASP (Umělecké akademie), ale také nová obchodní centra (nová část Renomy, Pasaż Grunwaldzki, Arkady), nejvyšší obytná budova Polsku - Sky Tower (212 m, ul. Powstańców Śląskich) a také koncertní sál Hudební akademie či nová scéna divadla Capitol. V roce 2015 byla dokončena výstavba Národního hudebního fóra (Narodowe Forum Muzyki) a rekonstrukce Pavilonu čtyř kopulí (poblíž Haly století). Velkému zájmu místních i turistů se těší multimediální fontána u Haly století, akvapark na Andersově výšině (Wzgórze Andersa), africký pavilon (Afrykarium) v ZOO. K usnadnění dopravy ve městě přispěly následující modernizace: dálniční obchvat Vratislavi, jehož součástí je nejdelší polský most (Rędziński) a nový terminál letiště v západní části města a dva další obchvaty v části východní. V roce 2011 proběhla kolaudace nového fotbalového stadionu (pojme 42 tisíc diváků), vybudovaného při příležitosti mistrovství EURO 2012, v souvislosti s organizací World games 2017 vyrostl olympijský plavecký stadion, speciální dráha pro inline bruslení a řada menších sportovních objektů. V roce 2016 se Vratislav stala Evropským hlavním městem kultury.

Symboly Vratislavi

Městský znak. První znak obdržela Vratislav pravděpodobně na dvoře Karla IV. ve 14. století. Ten současný se používá od roku 1990, avšak poprvé byl městu udělen 12. 3. 1530 díky privilegiu českého a uherského krále Ferdinanda I., což potvrdil císař Karel V. ediktem z 10. 7. 1530. V pravém dolním znakovém poli vidíme písmeno W – podle latinského jména města Wratislavia. V levém horním rohu je na zlatém (žlutém) pozadí umístěna černá piastovská orlice s tzv. jindřišskou páskou a křížem na hrudi, což symbolizuje Slezské knížectví. Střední oválné pole tvoří stříbrná (bílá) mísa, na níž leží uťatá hlava sv. Jana Křtitele. Neboť Vratislav v době udělení znaku náležela k Zemím Koruny české, vidíme v pravém horním poli znaku českého dvouocasého bílého lva s korunou na červeném pozadí. Poslední – levé dolní – pole zaujímá busta sv. Jana Evangelisty na obrácené koruně. Neboť je sv. Jan zobrazený jako bezvousý mladík s dlouhými vlasy, bývá často považován za sv. Dorotu, patronku německých osídlenců. V roce 1938 nacisti nahradili vratislavský znak dvoudílným, v jehož horním poli byla piastovská orlice, připomínající ovšem nacistickou, v dolní části pak přirozeně železný kříž. Hned po skončení druhé světové války byl městu navrácen znak původní, avšak v roce 1948 ho komunisté nahradili jiným. Byla na něm dvouhlavá orlice: v pravém poli bílá piastovská orlice z polského státního znaku na červeném pozadí, v levém poli černá slezská orlice na žlutém pozadí s bílou páskou, ale bez kříže.

Vlajka. Současná vlajka Vratislavi je červeno-žlutá, což má souvislost s městským znakem. Do roku 1938 však na ní byly zastoupeny jiné barvy: vodorovné červené a bílé pruhy.

Vratislavská znělka se zakládá na prvních 4 taktech lidové písně „Ve Vratislavi na Rynečku“. O vybraných víkendech v poledne ji z terasy u radniční věže vytrubuje na všechny čtyři světové strany městský trubač.

Vratislavští patroni. Od roku 1963 je hlavním vratislavským patronem blahoslavený Česlav. Bývá považován za bratra svatého Jacka, s nímž vstoupil v Římě do řádu dominikánů. V roce 1222 se vrátil do Polska, kde o čtyři roky později převzal správu vratislavského kostela sv. Vojtěch a založil tu klášter. Během mongolského nájezdu 6. 4. 1241 se spolu s dalšími obyvateli ukryl na Tumském ostrově a-podle líčení kronikáře Jana Długosze-především díky jeho vroucím modlitbám Mongolové další obléhání Vratislavi vzdali, když spatřili ohnivý plamen sestupující z nebe, který se ukázal nad hlavou Česlavovou. Od konce 15. století se v líčeních objevuje namísto ohnivého sloupu hořící koule, jež je od té doby atributem blahoslaveného. Česlav zemřel 15. 7. 1242 a byl pohřben v kostele sv. Vojtěcha, považován za světce. Na žádost slezského duchovenstva, císaře Leopolda I. a krále Jana III. Sobieského ho papež Klement XI. blahořečil. Jeho svátek připadá na 20. červenec.

Mnohem populárnějším patronem města je však sv. Jan Křtitel, jenž je současně patronem vratislavské diecéze a katedrály na Tumském ostrově. Jeho vyobrazení se objevilo poprvé roku 1292 na pečeti města, v průběhu následujících staletí se stalo součástí znaku, což je patrné i na četných architektonických detailech. V den jeho narození, 24. června, se slaví Svátek Vratislavi.

Další postavou, která se objevuje na městském znaku, je sv. Jan Evangelista, jenž byl od 14. století patronem vratislavské městské rady a radniční kaple.

Logo města. Jeho podoba navazuje na tvar písmene W, do něhož je zakomponovaný ozdobný štít východního průčelí radnice. Používá se od roku 1996.

Propagační motto města. Již řadu let používá dolnoslezské hlavní město také propagační motto Vratislav – město setkání (Wrocław - miasto spotkań). Navazuje tak na slova, která pronesl Jan Pavel II. v roce 1997 během mše Statio Orbis, jež byla zakončením 47. mezinárodního eucharistického kongresu, který se ve městě konal. Papež ve snaze zdůvodnit výběr místa konání kongresu řekl:,,Vratislav je město, jež se nachází na rozmezí třech zemí, které jsou z hlediska historie vzájemně úzce spjaty. Je to tedy jakési město setkání, město, jež spojuje. Zde se v určitém smyslu stýká duchovní tradice Východu a Západu.

Trpaslíci (Krasnale). Jen těžko se dopátráme, kdy se na vratislavských ulicích objevili první trpaslíci, nejvíce se jich však vyrojilo v 80. letech a také v poslední době. Jejich vyobrazení se poprvé objevila v roce 1982 a malovali je členové „Oranžové alternativy“ – hnutí protestu proti realitě PLR, které se v 80. letech proslavilo happeningy organizovanými právě ve Vratislavi. K nejznámějším akcím, jež se zpravidla konaly ve Swidnické ulici v blízkosti hodin, kde od roku 2001 stojí pomník „Táty Trpaslíka“ (Papa Krasnal), patřily: Den tajného, Karneval žebráků a Trpasličí revoluce. Vůdčí osobností hnutí byl Waldemar Major Fydrych. Vratislavský trpaslík, kterého malovali po zdech, byl spíše hubený, usměvavý a měl oranžové oblečení, v ruce držel kytičku. Jedna z původních maleb se dochovala ve Smoluchowského ulici nedaleko hlavní budovy Vratislavské polytechniky. V roce 2005 se na ulicích objevilo pět figurek (mj. Syzyfki „Sisyfkové “, Pracz „Pradlák“ a Rzeźnik„Řezník“) a dnes na ně můžete narazit prakticky na každém rohu, univerzity, zahrady, obchody, ZOO či letiště nevyjímaje. Na konci roku 2015 jich napočítali téměř 350.

Město ostrovů a mostů

Převážná část Vratislavi leží na ostrovech. Má se za to, že je jich 12. Nejvíce ostrovů je na řece Odře v centru města. Mezi nejznámější patří Měšťanský ostrov (Kępa Mieszczańska) a ostrov Písek (Wyspa Piasek). Za největší se ovšem považuje tzv. Velký ostrov (Wielka Wyspa), na němž se nachází mj. ZOO nebo Szyczytnický park. Je tu také ostrov jen podle jména – Tumský ostrov, kdysi skutečně obtékaný starým řečištěm Odry.

A kolik je ve Vratislavi mostů? – Velké množství, avšak není snadné udat přesné číslo. Nejčastěji se setkáváme s počtem zhruba 130, díky čemuž bývá Vratislav označována jako Benátky Severu, ačkoli ještě víc mostů najdeme v Petrohradu, Amsterdamu nebo Hamburku. Správnější a plně zasloužené označení by tedy znělo Polské Benátky. Nejčetnější a nejmajestátnější mostní konstrukce byly vztyčeny nad Odrou, k celkovému počtu mostů však přispívá řada dalších mostů a můstků spojujících břehy městského příkopu, staré Odry i jiných říček a potoků.

Ze všech vratislavských mostů jsou nejstarší ty na trase dávné obchodní stezky v blízkosti Tumského ostrova. Nejstarší dochovanou mostní stavbou (1861) je Pískový most (Piaskowy) s ocelovou nýtovanou konstrukcí. Tento kdysi dřevěný most býval dlouho padací. Z nevelké terasy na předmostí nedaleko Tržnice (Hala Targowa) se můžeme kochat krásným pohledem na Tumský ostrov a na břehu ostrova Písek zahlédnout trpaslíka Pracza Odrzańského („oderský Pradlák“), jak si v řece pere.

Ostrovy Tumský a Písek spojuje Tumský most (1892), někdejší hranice území pod městskou a církevní správou. Stával na něm hraniční mezník, jenž ukazoval, kam až sahají práva města a kam církve. Bývalo zvykem, že vladaři přijíždějící na Tumský ostrov museli, aby uctili místního biskupa, přejít most pěšky a bez pokrývky hlavy. Již mnoho let platí místo také za most zamilovaných, proto jsou na něj zavěšovány zámky. Podle odhadů jich může být až 40 tisíc o celkové hmotnosti 10 tun. Kvůli opravě mostu však budou muset být odstraněny. Zda se na své místo vrátí, ukáže čas. Na jedné z plynových lamp pouličního osvětlení nedaleko mostu můžeme objevit trpaslíka Latarnika („Lampáře“).

Na východ od středu města se nachází Zwierzyniecký a Grunwaldský most. Prvý zmíněný pochází z konce 19. století. Stavba, kterou nahradil, byla zvána Propustkový most, což souviselo s kontrolním stanovištěm, na němž se od roku 1704 zjišťovalo, zda osoby přijíždějící do města nejsou nakaženy morem. Pěknou a charakteristickou siluetu mostu tvoří vzpěry obloukovitého tvaru a čtyři obelisky z červeného pískovce, v jejichž vrchní části si lze povšimnout vratislavského městského znaku.

Druhý most je nejznámější stavbou tohoto druhu ve Vratislavi. Byl otevřen 10. 10. 1910 s cílem zkrátit cestu ze středu města k několika univerzitním objektům, do ZOO a do areálu výstaviště, který vznikl ve východní části města. Nejprve nesl jméno Císařský, po první světové válce Svobody a po druhé Grunwaldský. Při poválečné rekonstrukci byly z jeho pylonů, které připomínají brány, odstraněny reliéfy slezských zemských erbů-orlice v pruském stylu – a zachovány byly pouze městské znaky. Počátkem 80. let byl Grunwaldský most svědkem demonstrací proti komunistické moci, zvláště pak potyčky s ozbrojenými a motorizovanými oddíly lidových milicí 31. 8. 1982. Z hlediska konstrukce náleží k typu visutých mostů, unikátní v polském měřítku je však způsob zavěšení jeho oblouku. Nosná „lana“ jsou totiž složena ze čtyř širokých plechových navzájem snýtovaných pásů. Rozpětí mostního oblouku činí 126,6 m, v době své výstavby to byl druhý největší most tohoto druhu v Německu. Dodnes je Grunwaldský most jediným polským visutým mostem s automobilovým a tramvajovým provozem.

Po období poválečné rekonstrukce a následné přestávky v budování nových mostů se v posledních letech objevilo několik nových staveb, především dva lanové (zavěšené) mosty v západní části města: Milénia (Milenijny) a Rędzińský. Druhý z nich je dnes největším polským mostem. Jeho železobetonová konstrukce spočívá na jednom jediném pylonu o výšce 122 m. Je to nejvyšší konstrukce tohoto typu v Polsku. Délka konstrukce je 612 m.

Kultura a sport ve Vratislavi

Vratislav je vedle Varšavy a Krakova nejdůležitějším střediskem kultury v Polsku. Ve městě sídlí tři umělecké vysoké školy: Akademie krásných umění, Hudební akademie a Státní vysoká škola divadelní. Dále zde funguje Opera, Filharmonie a četná divadla: Polské, Současné, Hudební divadlo Capitol, Loutkové, Pantomimy aj. Řada kulturních akcí se organizuje taktéž ve vratislavských kostelech univerzitních posluchárnách a v Uměleckém centru IMPART. V roce 2013 byl otevřen nový koncertní sál Hudební akademie, o dva roky později byla dokončena výstavba Národního hudebního fóra. Nabídka muzejních expozic čítá asi 20 položek, z nichž nejvýznamnější jsou: Národní muzeum a Raclavické panorama, Městské muzeum (Muzeum Miejskie), jehož součástí je radnice, královský zámek, zbrojnice a židovský hřbitov, Muzeum architektury (jediné v Polsku), Muzeum pošty a spojů (též jediné v Polsku), Muzeum Vratislavské univerzity, Přírodovědné (Przyrodnicze) a Arcidiecézní (Archidiecezjalne). Novou atrakcí je multimediální výukové centrum Humanitarium, muzeum vody Hydropolis a v neposlední řadě též Pavilon čtyř kopulí, v němž odnedávna sídlí Muzeum současného umění (pobočka vratislavského Národního muzea). Z galerií má zvláštní význam BWA Wrocław.

Trvalé místo v kulturním kalendáři Vratislavi zaujaly následující události:

• březen: Jazz u Odry (Jazz nad Odrą), Festival studentské písně Víkend (Łykend), Námořnické písně „szanty “ve Vratislavi, Festival herecké písně,
• duben: Musica Polonica Nova, Festival amatérské a nezávislé filmové tvorby KAN;
• květen: Thanks Jimi Festival, Květen se starobylou hudbou, Festival židovské kultury SIMCHA, Vratislavské biennále mediálního umění WRO;
• červen: kulinářský fest. Evropa na vidličce, Svátek Vratislavi, Svatojánská noc, WrocLove Fest, Operní festival;
• červenec: Brave Festival, Večery ve zbrojnici, Mezinárodní filmový festival Nové horizonty,
• červenec–srpen: Vratislavské varhanní léto;
• září: Wratislavia Cantans, Dolnoslezský festival vědy, Divadelní festival DIALOG (jednou za dva roky);
• říjen: Kontrabasový festival, Festiwal Wyszehradzki, Festival amerického filmu;
• listopad: Jazztopad, Vratislavská setkávání jednoho herce, Den přívětivosti, Vratislavský kytarový festival, Festival detektivky;
• prosinec: Vánoční trhy, Vratislavský výprodej dobrých knih.

Už několik let se ve vybraných lokalitách na území města pořádá Divadlo loutek představení pro děti v tzv. Pohádkobusu (Bajkobus). Každý rok se o silvestrovské noci pořádá na Rynku (tj. hlavní náměstí) velký koncert a zástupy místních i turistů zde společně vítají nový rok. Ve Vratislavi se rovněž udělují dvě významná literární ocenění: ceny Angelus a Silesius. Město samo se stalo hrdinou detektivek, jejichž hlavní postavou je detektiv Eberhard Mock. Toto bohaté spektrum kulturních aktivit pomohlo Vratislavi k zisku titulu Evropské hlavní město kultury 2016.

Významnou roli v životě Vratislavanů hraje i sport. Ve městě sídlí Tělovýchovná akademie, ale také řada sportovních klubů. Největšími sportovními objekty jsou: komplex Olympijského stadionu, Městský stadion vybudovaný při příležitosti mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012, sportovní hala Orbita a Hala století (v níž v roce 2014 probíhalo MS ve volejbale). K nejdůležitějším pravidelně pořádaným sportovním akcím patří: Odra Cup – veslařské závody (květen), Vratislavský maratón (září), jakož i řada jezdeckých a dostihových událostí na dostihovém závodišti Partynice (Tor Wyścigów Konnych). V nedávné době se sportovní nabídka rozrostla o nový komplex plaveckých stadionů, jenž vyrostl v souvislosti s přípravami Světových her (tj. olympijských her neolympijských sportů) - World Games 2017.

Prohlídka Vratislavi

Vratislav si můžete prohlédnout z mnoha různých dopravních prostředků. Nejtradičnější je samozřejmě procházka s průvodcem nebo i bez průvodce po jedné z řady turistických tras (jednou z nich je „stezka trpaslíků“). Pro ty z návštěvníků, kteří mají méně času nebo si svůj pobyt prostě chtějí něčím zpestřit, máme několik návrhů. Na Rynku je nástupní místo pro projížďky fiakry (cena kolem 150 zl/ hod/4 osob) nebo též vozítky „melex“ (v blízkosti domků Jeníček a Mařenka/Jas i Małgosia/; kolem 220 zl/2 hod/4 os.), která nabízejí průvodcem komentované vyjížďky různými trasami. Na placu Teatralném (Divadelní náměstí) před Operou lze každý víkend nasednout do historické tramvaje (2-6 zl podle vybrané trasy) ve směru Hala století a ZOO, která na trase míjí nejvýznamnější atrakce města. Nedaleko Tržnice (Hala Targowa) a ZOO můžete nastoupit na palubu některé z výletních lodí (17-22 zl/hod/os.) a prohlédnout si město z říční perspektivy. Plavby se pořádají i v noci, a právě pohled na množství krásně osvětlených památek se může stát nezapomenutelným zážitkem. Jiná příležitost, jak se pokochat pohledem na město z hladiny Odry, se vám naskytne, když si v Gondolové zátoce (vedle Národního muzea) vypůjčíte veslici (25 zl/hod), motorový člun (80 zl/hod) nebo kajak (15 zl/hod/2 osob). Vedle toho funguje na území města od roku 2011 systém půjčování jízdních kol (od 1 zl; registrace na www.nextbike.pl), protože hustá síť cyklostezek umožňuje pohodlnou a bezpečnou prohlídku Vratislavi ze sedla kola.

Množství užitečných informací o zajímavostech a atrakcích Vratislavi najdete na stránkách www.wroclaw-info.pl a www.rekreacja.wroc.pl.

Z řady vratislavských památek a atrakcí jsme pro Vás vybrali ty nejdůležitější, jejichž prohlídka ve Vás zanechá nezapomenutelné dojmy. Prohlídku zahájíme v srdci města – na Rynku. Jednotlivé objekty mají přiřazena čísla, podle nichž je naleznete na mapce na vnitřní straně obálky tohoto průvodce.

Rynek (tj. hlavní náměstí)

Založení vratislavského Rynku a přilehlé geometricky pravidelné sítě ulic je spjato s lokací města po mongolských nájezdech v roce 1241. Vznikl na místě křižovatky hlavních obchodních stezek, zároveň však dostatečně vzdáleném od řeky, a tedy mimo záplavové území. Svými rozměry (175×212 m, povrch cca 3,7 ha) patří k největším náměstím Evropy. Teprve v 19. století se jeho charakter tržiště změnil a Rynek získal administrativní a reprezentační funkci. Rekonstrukce Rynku v 90.letech a jeho uzavření pro automobilový provoz z něj udělali prostor, kde život pulzuje do pozdních nočních hodin.

Zástavba uprostřed dělí náměstí na čtyři menší části. Na největší z nich (západní), kde dnes stojí skleněná fontána „Zdrój“ (Zřídlo), se dříve nazýval Vlněný trh nebo též Přehlídkové náměstí. Obyvatelé města zde kdysi vzdávali hold svým vladařům. Konaly se zde také turnaje, veřejné popravy a skladovalo se zde zboží, které se vážilo na váze, rozebrané roku 1846. Dnes se zde pořádají oficiální slavnosti (státní i městské) a samozřejmě i četné kulturní události. Severní část Rynku tvořil trh s lahůdkami, zeleninou a otrubami, roh, kam ústí Kuźniczá ulice, byl zas nazýván Medový trh. Ve východní části Rynku se nacházely příštipkářské a jirchářské krámky, zatímco v rohu při ústí Świdnické ulice kdysi býval Obilný trh. Na jižní straně náměstí, zvané Strana zlaté číše, stávala šibenice. Odsouzenci byli zavíráni do radničního sklepa nebo do vězení. Bičováni bývali u pranýře, který dodnes stojí ve východní části Rynku. V místech, kde dnes vidíme pomník A. Fredra, stávala tzv. klec bláznů a do roku 1569 tam býval rybí trh.

Uprostřed náměstí se vypíná majestátní radnice, vedle níž kdysi bývala kupecká hala (Sukiennice) a za ní dva průchody – železářský a hrnčířský (plátenický). Od západu jsou průchody ohraničeny Městským domem (Novou radnicí), který je sídlem dnešního městského úřadu s kanceláří primátora i jednací síň zastupitelstva. V jeho sklepení se dnes nachází známá restaurace a minipivovar Spiž.

Podoba zástavby, obklopující Rynek, je do značné míry výsledkem poválečných rekonstrukcí. Nejméně poškozena byla západní strana náměstí s měšťanskými domy U Zlatého slunce, U Modrého slunce a U Sedmi kurfiřtů, které od 14. do 18. století plnily funkci přechodného sídla panovníků, již Vratislav navštívili. Dům U Zlatého slunce dnes hostí Muzeum „Pana Tadeáše". Modernistický kancelářský dům na rohu vznikl v letech 1929-1931.

Na sousedním Solním náměstí (Plac Solny) se kdysi obchodovalo solí dováženou z Věličky. Prodávalo se tu i jiné polské zboží jako např. kůže, lůj. V současnosti zde kolem „Dračí fontány" (Fontanna Smoków) 24 hodin denně funguje květinářský trh. Na náměstí je i klasicistická budova Staré burzy a modernistická stavba lékárny U Černocha.

Radnice (Ratusz)

Patří k nejvýznamnějším památkám laické pozdněgotické architektury v Evropě. Vznikala postupně od 13. do 16. století. Nejprve byla zbudována patrová (vysoké sklepy a přízemí) stavba, jež představuje část dnešního měšťanského sálu (Sala Mieszczańska). Každý rok se tam shromažďovali měšťané a volili konšely a soudce. Na západní straně této budovy stála nízká 15metrová věž. Při dalších přestavbách se radnice rozšiřovala o nové sály a místnosti, v nichž padala ta nejdůležitější rozhodnutí týkající se města. Interiéry, jejich zařízení a výzdobu si můžeme prohlédnout při návštěvě Muzea měšťanského umění (Muzeum Sztuki Mieszczańskiej) ve Staré radnici. Do muzea se vstupuje od pomníku Aleksandra Fredra, ze západní strany radnice. Ve starém měšťanském sále dnes můžeme obdivovat galerii slavných Vratislavanů. Pozoruhodná je hvězdicová klenba v soudním sále (Sala Sądowa) a renesanční vstupní portál radní světnice (Izba Rady). Nejreprezentativnější prostor v radnici-velký sál (Sala Wielka) - zaujímá plochu více než 650 m2, čímž se řadí k největším gotickým radničním sálům Evropy. Je dodnes místem nejdůležitějších ceremonií spjatých s městem. Impozantní síťová klenba zaujme 161 sochařsky zdobenými svorníky a 52 nosníky. Knížecí sál (Sala Książęca) kdysi plnil funkci kaple a po reformaci byla místem sjezdů slezských knížat. Dnes je v něm expozice stříbrných výrobků z dílen vratislavských zlatnických mistrů 16. až 19. století. Ve světnici staršího rady (Izba Seniora Rady) visí skupinový portrét rádců a soudců z roku 1668 a její hvězdicovitá klenba je vyzdobena 17 erby členů městské rady.

Na starém reprezentativním (východním) průčelí radnice můžeme obdivovat hodinový číselník z roku 1580. Na nejzdobnější, jižní straně si pak lze prohlédnout postavy světců a vlysy s reliéfy se scénkami, které jsou dokonalou ilustrací života Vratislavských v 15. století, a to jak šlechty, tak chudiny. V roce 1891 byla výzdoba doplněna o plastiky, jež představují různé městské stavy středověké Vratislavi. Uprostřed, nad vchodem do Svídnické pivnice (Piwnica Świdnicka), považované za nejstarší lokál tohoto druhu v Polsku, si lze povšimnout postavy opilého tovaryše se džbánem a kalichem a zuřivé mistrové. Na západní straně radnice se tyčí 66 metrů vysoká věž k až v roce 1419) a později vyobrazení městského znaku, který Vratislav obdržela v roce 1530.

Kostel svaté Alžběty

Dnešní stavba kostela byla dokončena roku 1482, kdy byla vybudována jedna z nejvyšších kostelních věží tehdejšího světa (130 m). Po katastrofě v roce 1529 byla bohužel výrazně snížena. Kostel sv. Alžběty býval kdysi jedním ze dvou farních kostelů ve městě, v letech 1525-1945 pak patřil k nejvýznamnějším luteránským chrámům ve Slezsku. Nepoškozený válkou byl po roce 1945 změněn na římskokatolický svatostánek. Během generální opravy v roce 1976 bohužel vyhořel. Opětovné rekonstrukce se dočkal roku 1997 a v roce 2003 byl rozhodnutím papeže povýšen na baziliku minor.

Na venkovní straně kostela si povšimněme gotického portálu a pamětní desky, jež připomíná zřícení věžní helmice v roce 1529. Deska je zasazena do zdi hned vedle modelu kostela pro nevidomé.

Z původního zařízení interiéru se bohužel dochovala jen část, mj. oltář (1653) s postavami čtyř evangelistů, již stojí po stranách kopie obrazu Panny Marie Čenstochovské. Vedle oltáře je 15metrové gotické sanktuárium. Nad oltářem jsou v oknech moderní vitráže s bitevními scénami. V presbytáři se zachovaly dřevěné chórové lavice (stalle) z konce 15. století, v hlavní lodi pak hodnotná mramorová a alabastrová kazatelna (1652). V západní části lodi si můžeme povšimnout empory, určené pruskému králi Fridrichu II. Velikému. Nad ní se tyčily kdysi mocně znějící barokní varhany, jejichž rekonstrukce se plánuje v nejbližších letech. Pod emporou byla instalována kopie obrazu Panny Marie Ostrobranské a pamětní deska, připomínající události moderních polských dějin. V jižní lodi najdeme v blízkosti oltáře výstavný náhrobek H. von Rybische a epitaf rodiny C. H. von Valdaua s alabastrovými reliéfy biblických scén. Na protější straně kostela, v severní předsíni si můžeme prohlédnout dobře dochované malby na stěnách a na klenutém stropě, jež zobrazují proroky, apoštoly a Krista. V severní lodi si pozornost zaslouží kaple rodiny von Rehdigerovy, náhrobek U. von Schaffgotsche a nejvýznamnější manýristická památka Vratislavi – epitaf J. C. von Crafftheima.

Na náměstíčku u kostela se do konce 17. století rozprostíral hřbitov. U klikaté cestičky, jež vedla od hřbitovní brány ke kostelu, byli pochováni vůdcové měšťanské vzpoury v roce 1418, jejichž popravě na vratislavském Rynku přihlížel král Zikmund Lucemburský osobně. Okolo hřbitova kdysi stávaly domky altaristů (oltářníků), hrobařů a zvoníků, z nichž se do dnešních dob zachovaly pouze tři. Dva nárožní jsou zvány „Jeníček a Mařenka" (Jaś i Małgosia). Vyšší z nich – „Mařenka "- patří Společnosti přátel Vratislavi, v Jeníčkovi "je dnes ateliér známého výtvarníka, E. Geta-Stankiewicze. Byl to právě jeho nápad, aby se ze strany kostela instalovala tzv. protimočová mříž, je rovněž autorem reliéfu s názvem Udělej to sám (Zrób to sam), zasazeného ve zdi. Za „Jeníčkem "je vchod do vratislavského trpasličího podzemí.

Masné krámy (Jatki)

Na sever od kostela sv. Alžběty se nachází malebná ulička s úzkými domky a dřevěným podloubím. Dnes jsou v ní především galerie a krámky s uměním, dříve se zde však prodávalo maso a také tuk jako náplň do lamp. Jatka bývala u řeky Odry, tam kde ústí Odrzańská ulice, ve středověku neblaze proslulá svými četnými putykami a vykřičenými domy (místo bylo zváno Kurwia Górka nebo Góra Wenus). Masné krámy byly zbudovány mimo Rynek, kde bylo více místa pro výstavbu a kde to později umožnilo převést krámky do osobního vlastnictví a adaptovat je na obytné domy. Neboť bylo maso jedním z hlavních spotřebních produktů, krámky s masem přinášely velký zisk, zpočátku knížeti, později měšťanům. Jejich počet byl úměrný počtu obyvatel. Jejich současná podoba pochází ze 14. až 17. století. Původně byly dřevěné, přízemní, od počátku 14. století se začaly měnit v patrové zděné stavby s krámkem v přízemí. Do druhé poloviny 19. století byla ulička z obou stran uzavřená branami. Místní pověst praví, že krysy byly ve vratislavských masných krámech vzácností, nikoli však zásluhou nějaké speciálně vycvičené kočky, nýbrž díky trpaslíkům, kteří zde též měli své masné krámy. Jejich vchod střeží trpaslík-řezník. V roce 1945 byla ulička silně poškozena. Rekonstrukce proběhla v letech 1951-1973. V její západní části se dochoval fragment starého portálu s vyobrazením krávy a čtyř řezníků, ve východní části byl roku 1997 odhalen pomník na počest jatečních zvířat.

Vratislavská univerzita (Uniwersytet Wrocławski -UWr)

První vratislavskou vysokou školu, která měla všechna univerzitní privilegia, založil roku 1702 císař Leopold I. Zpočátku měla pouze katolickou bohosloveckou a filozofickou fakultu. Proti založení právnické a lékařské fakulty silně protestovala protestantská městská rada. V roce 1811 se vysoká škola přeformovala na univerzitu s pěti fakultami. Vrcholným obdobím se pro ni stal přelom 19. a 20. stol., kdy na univerzitě působilo množství pozdějších nositelů Nobelovy ceny-studentů i vědců. Po 2. světové válce byla vysoká škola – už jako polská – znovuotevřena v srpnu 1945.

Stavba hlavní budovy probíhala v letech 1728-1740. Hlavní vchod, zdobený sloupy a balkónem s figurálními plastikami, jež symbolizují čtyři hlavní ctnosti, nás zavede do částečně zachovaných historických interiérů. V přízemí najdeme Univerzitní muzeum a Oratorium Marianum. Tzv. císařské schody návštěvníky zavedou do nejcennějších interiérů – leopoldinské auly a na matematickou věž.

Oratorium Marianum. Někdejší univerzitní kaple Nejsvětější Panny Marie slouží od roku 1773 jako koncertní síň. Koncertoval v ní mj. Johannes Brahms, jenž roku 1879 obdržel čestný doktorát UWra na důkaz vděku pro univerzitu složil Akademickou slavnostní předehru op. 80. Její část-píseň Gaudeamus igitur, se v mnoha zemích stala akademickou hymnou. V 2014 byla restaurována hodnotná výmalba klenby s náboženskou tematikou.

Leopoldinská aula (Aula Leopoldina). Její přepychový interiér je dokonalým příkladem umělecké syntézy. Lze ji rozdělit na tři části: pódium, auditorium a hudební balkón. Na pódiu jsou stoly a lavice určené pro univerzitní insignie, organizátory setkání a pozvané hosty. Po stranách je rektorská a kancléřská lóže. Za lavicemi se tyčí plastika Leopolda, po stranách vidíme Josefa I. a Karla VI. Nad pódiem si povšimněme fresky Svěření univerzity pod ochranu Panny Marie. V auditoriu se nacházejí lavice pro posluchače, pod okny pro profesory. Nad nimi visí 8 portrétů osobností, které se významně zasadily o vznik a rozvoj univerzity. Nad auditoriem je freska Apoteóza Boží moudrosti, znázorněné jako žena s holubicí nad hlavou. Na jejích rozích a mezi okny lze obdivovat personifikace sedmi svobodných umění a pěti služebných. Freska nad hudebním balkónem představuje alegorii slezské země.

Matematická věž. Na věži, jež má od roku 1790 funkci astronomické a meteorologické observatoře, si kromě expozice astronomických přístrojů lze povšimnout linie poledníku 17°5'2", vyznačenou na parketové podlaze. V nejvyšším patře se nachází vyhlídková terasa se čtyřmi plastikami, jež zosobňují čtyři univerzitní fakulty – filozofickou, bohosloveckou, právnickou a lékařskou.

Na Univerzitním náměstí (pl. Uniwersytecki) stojí secesní kašna s postavou nahého šermíře. Podle pověsti vznikla jako připomínka jisté události, aby byla výstrahou studentům a vášnivým hráčům pokeru.

Kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš (univerzitní)

Chrám, vybudovaný v letech 1689–1698, je nejokázalejší barokní církevní stavbou ve Vratislavi. Relativně jednoduché průčelí ukrývá nádherný interiér s halou a galeriemi, v němž se mísí všechny druhy umění. Jeho krása měla diváka uchvacovat a ukázat tak moc katolické církve, byl tedy jakýmsi nástrojem katolické propagandy uprostřed protestantského města.

Na hlavním oltáři uvidíme obraz Obětování Ježíše v chrámu. Před oltářem, po obou stranách balustrády, pak plastiky svatého Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského. Severní stranu lodi kostela zdobí masivní kazatelna. Na klenbách si povšimněme iluzionistických fresek. Největší z nich představuje apoteózu jména Ježíšova. V její centrální části je vozík, v němž sedí malý Ježíšek. Táhnou ho symbolicky znázornění evangelisté. U vozíku vidíme rovněž Pannu Marii a svaté, v rozích fresky pak postavy symbolizující Evropu, Asii, Afriku a Ameriku. Ve skupince Evropanů můžeme nalézt tvůrce fresky J. Rottmayera a pod ním jeho psa, jehož tam zvěčnil-z vděčnosti za záchranu života.

Naproti vchodu stojí sádrová kopie Michelangelovy Piety (19. století). Celek výzdoby interiéru doplňují varhany, čímž je celistvost umělecké syntézy završena. Barokní skříň v sobě ukrývá 43hlasý nástroj, jehož zvuk vyznačuje ojedinělou ušlechtilostí a neopakovatelným koloritem. I proto se zde v letní se zóně často konají koncerty varhanní hudby.

Tržnice (Hala Targowa)

Byla vystavěna v letech 1906-1908 v místech někdejší Pískové zbrojnice, na což upomínají tři kamenné koule zazděné do severní zdi věže. Při stavbě byla použita tehdy novátorská železobetonová konstrukce, původně polychromovaná. Tržnice architektonicky navazuje na neogotiku, na což měla jistě vliv její poloha v blízkosti středověkých kostelů. Skromné ozdobné prvky jsou však v secesním duchu.

Další zajímavou stavbou mezi vratislavskými obchodními domy je Renoma (roh ulic Podwale a Świdnická). Návrh z roku 1930 předpokládal její rozšíření ve směru placu Czystého, to se však realizovalo až ve 21. století. I tak budova v době své kolaudace ukrývala největší ocelový skelet v Evropě a do třetího patra bylo možné vyjet prvními eskalátory v této části Evropy. Fasády, pokryté barevnými keramickými dlaždicemi, zpestřují hlavy postav reprezentujících různé etnické typy. Před několika lety stavba prošla generální rekonstrukcí a byla rozšířena. Dnes je to největší památkový objekt tohoto druhu v Polsku.

K dalším pozoru-hodným obchodním domům patří Feniks (Rynek), někdejší Kameleon (Szewská ulice), Podwale (naproti Renomě) a staré obchodní domy v Ruské a Rzeźniczé ulici.

Tumský ostrov

Tvoří nejstarší část Vratislavi. Právě zde se na přelomu 10. a 11. století nalézal knížecí hrad s biskupským podhradím. Vedle Hnězdna a Poznaně to bylo jedno ze sídel tehdejších polských vladařů. Pozůstatkem této dávné rezidence je nevelký kostelík sv. Martina a základy zdiva v jeho okolí. Zbylé stavby byly rozebrány poté, co se sídlo knížat přemístilo do nového hradu na levém břehu Odry a území připadlo biskupství (ve 14. století). Od té doby až do roku 1810 byl Tumský ostrov osadou na Vratislavi de facto nezávislou. Její obyvatelé nepodléhali světské vrchnosti ani městským soudům. Krom toho ostrov nebyl až do 18. století zapojen do systému městských hradeb. Teprve na příkaz pruského krále bylo na jihovýchodní straně vybudováno mocné opevnění, záhy – v 19. století – jej však zrušili. V té době bylo rovněž zasypáno rameno Odry, které ostrov oddělovalo od pravého břehu, a fakticky tak přestal být ostrovem. Na získaném území vznikla botanická zahrada. Během 2. světové války bylo množství staveb zcela zničeno, po jejím skončení se však většina z nich dočkala věrné rekonstrukce. Dnes platí Tumský ostrov za nejmagičtější místo Vratislavi, jistě též díky funkčním plynovým lampám v uličkách a krásně osvětleným památkám.

Nejstarší stavbou na ostrově a zároveň nejstarší románskou památkou města je kostel sv. Jiljí (św. Idziego; 1213-1218), jenž je se sousedním starým sídlem vratislavské kapituly (dnes část Arcidiecézního muzea) spojen pověstmi opředenou „knedlíčkovou brankou" (Brama Kluszczana).

O málo mladší gotický kostelík sv. Martina, jenž měl plnit funkci mauzolea vratislavských Piastovců, získal dnešní podobu v 15. století. Od roku 1921 se v něm sloužily mše polsky, poslední z nich 17.9.1939. Pomník papeže Jana XXIII. vedle kostelíka byl vybudován z iniciativy komunistických politiků v dobách PLR.

Nedaleko odsud stojí na placu Kościelném barokní budova Orphanotropheum vybudovaná pro sirotky z katolických šlechtických rodin, a vedle ní největší sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého na světě. Reliéfy na podstavci zobrazují utrpení sv. Jana Nepomuckého za trest, že neprozradil zpovědní tajemství. Blízký kostel sv. Bartoloměje a sv. Kříže bývá považován za nejkrásnější gotický chrám města. Dvoupatrová stavba zaujme svou nekonvenční a novátorskou architekturou, mimo to kostel nebyl od středověku přestavován a rovněž za války prakticky neutrpěl. Po jejím konci byl bohužel necitlivě regotizován, což poškodilo dochovanou barokní výzdobu. Kostel vznikl jako připomínka ukončení sporu mezi knížetem Jindřichem IV. Věrný a vratislavským biskupem Tomášem II. Má status kolegiátního kostela: členem tohoto kolegia byl i Mikuláš Koperník. Do roku 1945 kostel sloužil jako mauzoleum svého zakladatele. Dnes si v jeho severním transeptu (příčné lodi) můžeme prohlédnout kopii turínského plátna, v jižním transeptu pak renesanční náhrobek kanovníka S.Sauera.

Katedrála sv. Jana Křtitele

První kostel, vystavěný zde již v letech 960-980, byl povýšen na katedrálu v roce 1000. Následně budované románské svatyně nahradila ро mongolských nájezdech první cele gotická katedrála na území hnězdenského arcibiskupství, dokončená začátkem 15. století. V době renesanční se nedočkala výraznějších změn, v době baroka však bylo provedeno množství úprav (vznikly např. čtyři výstavné kaple), jež změnily vzhled interiéru chrámu. V 2. polovině 19. století proběhla regotizace stavby. V roce 1945, kdy byla využívána jako sklad munice, byla katedrála ze 70% zničena. Rekonstrukce trvala bezmála 6 let. V roce 1991 byly věže osazeny novými helmicemi.

Portál hlavního vchodu katedrály zdobí gotické a neogotické plastiky, jež představují Pannu Marii a jiné svaté. Nad severním vchodem si povšimněme kamenného sloupu zakončeného tzv. lampou zemřelých. Hned vedle je na zdi kopie románské plastiky patrona katedrály-sv. Jana Křtitele (originál je umístěn v Arcidiecézním muzeu).

Hlavnímu oltáři uvnitř chrámového presbytáře dominuje gotický triptych se scénou Zesnutí Panny Marie. Nad ním si povšimněme vitráže se zpodobením sv. Jana Křtitele, sv. Vincence, sv. Bartoloměje a knížete Jindřicha II. Pobožného. Podél stěn stojí barokní dubové stally (lavice pro duchovní). V levé části presbytáře je oltář s podobiznou Madonny Sobieských. Ve velkém jižním okně vidíme vitráž se scénou z bitvy u Lehnice (1241). Kazatelna ve střední části pochází z roku 1723. Na varhanní empoře můžeme obdivovat největší varhany v Polsku a jedny z největších na světě (151 rejstříků, 13 275 píšťal).

V jižní lodi najdeme první renesanční dílo ve Vratislavi-portál velké sakristie. Za ambitem (chodbou kolem presbytáře) jsou tři kaple, z nichž nejstarší, zasvěcená Panně Marii (prostřední), pochází ze 14. století. Můžeme v ní obdivovat nádherný gotický náhrobek biskupa Přeclava de Pogarella a bronzový epitaf biskupa J. Rotha. Nad portálem kaple sv. Alžběty vidíme bustu jejího zakladatele, kardinála F. von Hessen-Darmstadt. Uvnitř je jeho náhrobek, plastika patronky kaple a fresky Smrt a Kladení sv. Alžběty do hrobu. Barokní perlou je i kaple Božího Těla (kurfiřtská), kde je pohřben biskup F. von Pfalz-Neuburga. S kurfiřtskou kaplí sousedí gotická kaple sv. Jana Křtitele, u níž byly odkryty fresky z přelomu 15. a 16. století. U severního východu si povšimněme pěkného renesančního náhrobku biskupa A. Weisskopfa. Nedaleko je barokní kaple Zmrtvýchvstání a gotická křtitelnice.

Botanická zahrada (Ogród Botaniczny)

Vznikla roku 1811 na místě zbouraného opevnění, zpočátku na ploše 5 ha a se sbírkou cca 400 druhů rostlin. V průběhu času se kolekce zvětšila na 12 000 druhů. V roce 1945 posloužilo území botanické zahrady jako protiletecká baterie, což vedlo k destrukci sbírek, budov i skleníků. Opětovně byla zahrada otevřena roku 1950, v roce 1974 byla zapsána do seznamu památek. Dnes dosahuje na ploše 7,4 ha počet rostlinných druhů 13 500. Specialitou zahrady je pěstování vodních a bahenních rostlin, sukulentů a břečťanů, jež tvoří jednu z dvanácti polských národních sbírek, nacházejících se ve vratislavské zahradě. Centrální část zahrady zaujímá oddělení systematiky rostlin, v němž jsou shromážděny byliny, stromy, keře a keříky, vyskytující se v polských podnebných podmínkách. Jeho severovýchodní část tvoří arboretum s domácími i cizokrajnými druhy dřevin. K němu přiléhá oddělení didaktiky a morfologie rostlin, ale také oddělení popínavých rostlin, obsahující největší sbírku divokých druhů tohoto typu v Evropě. V jejím sousedství nalezneme alpinum. Můžeme si tu prohlédnout 150letý geologický profil černouhelné sloje z okolí Wałbrzychu. Velkou atrakcí zahrady je jedna z největších světových sbírek subtropické a tropické vodní a bahenní flóry. Lze ji navštívit poté, co si prohlédnete výstavu Panoráma přírody, zaměřenou na vývoj života na naší planetě. V nejnovější jihozápadní části zahrady oddělení okrasných pozemních rostlin s velkým jezírkem s bohatou kolekcí pestře kvetoucích leknínů. V sousedství zahrady se nachází Přírodovědné muzeum Vratislavské univerzity s největší polskou sbírkou motýlů i preparovaných koster savců.

Národní muzeum (Muzeum Narodowe)

Patří k nejvýznamnějším polským muzeím. Otevřeno v roce 1948 v někdejším sídle správy provincie Slezsko. Tato budova vznikla v letech 1883-86 ve stylu holandské neorenesance. Sbírky muzea čítají bezmála 200 tisíc položek a stále se rozšiřují. Exponáty pocházejí z předválečných německých muzeí ve Vratislavi a polských ve Lvově a Kyjevě, ale též z církevních zdrojů, zámků a poválečných nákupů. Muzeum má stálé expozice:

• Slezské umění 12.–16. stol. (jedna z nejcennějších evropských sbírek středověkého umění)
• Slezské umění 16.-19. stol. (a v ní mj. obrazy slezského Rembrandta - M. Willmanna)
• Polské umění 17.-19. stol. (mj. s obrazy Gierymské ho, Malczewského, Matejka, Chełmońského)
• Současné polské umění (jedna z nejlepších a nejreprezentativnějších sbírek v Polsku, mj. s největším evropských souborem děl M. Abakanowiczové). Od poloviny roku 2016 budou tyto sbírky natrvalo vystaveny ve zrekonstruovaném Pavilonu čtyř kopulí. V budově Národního muzea je nahradí expozice uměleckých řemesel.

Ke sbírkám muzea rovněž náleží slavný „středský poklad“, vystavený ve Slezské Středě (Środa Śl.), jakož i nejstarší a jedna z největších polských fotografických kolekcí.

Pobočkou Národního muzea je Racławické panoráma (Panorama Racławicka). Ve speciální budově okrouhlého rotundovitého tvaru je k vidění gigantická malba (15 x 114 m), jejímiž autory byli mj. Jan Styka a Wojciech Kossak. Toto panoráma, jež je prvním a jediným dochovaným polským výtvorem tohoto druhu, vzniklo jako připomínka stého výročí Kosciuszkova povstání a vítězné bitvy s ruskými vojsky u Raclawic (1794) pod vedením T. Kosciuszka. Malba vznikala necelých 9 měsíců a byla slavnostně představena roku 1894 ve Lvově. Po 2.světové válce se roku 1946 malba dostala do Vratislavi, kde byla veřejnosti znovu zpřístupněna v roce 1985.

Místní i návštěvníci si oblíbili část Vratislavi, která se nachází na východ od centra na tzv. Velkém ostrově (Wielka Wyspa) a označuje se jako Szczytniki. Dostanete se tam přes Grundwaldský a posléze Zwierzyniecký most na Staré Odře.

Na přelomu 18. a 19. století vznikl na katastru vsi Szczytniki první veřejnosti přístupný park ve Vratislavi. Byl to zárodek dnešního Szczytnického parku, jenž bývá označován jako druhá vratislavská botanická zahrada.

Roku 1881 se Vratislavští usnesli, že na jeho okraji vzniknou výstavní plochy. Bylo rozhodnuto o stavbě polyfunkční haly a zorganizování Výstavy století u příležitosti stého výročí momentu, kdy pruský král vydal provolání Mému lidu, jež vyzývalo k boji proti Napoleonovi.

Hala století (Hala Stulecia)

Byla postavena podle plánů městského architekta M. Berga, jenž se ve svém projektu nechal inspirovat antickým a byzantským uměním, prodchnutým ovšem duchem gotiky. Současně dbal o dobrou akustiku a hru světel v interiéru budoucí haly. Ta se skládá ze čtyř arkád zakončených prstencem a kopule s žebrovou konstrukcí (23 m výšky, 67,4 m rozpětí, což byl v roce 1913 světový unikát!), její hlavní osy jsou kompozičně orientovány podle světových stran. Stavba haly trvala necelých 15 měsíců. V roce 1912 též padlo rozhodnutí o stavbě Pavilonu čtyř kopulí. Výstavní areál získal symetrické rozvržení s dvěma prostranstvími, z nichž severní umělá nádrž lemovaná pergolou. Plocha mezi pergolou a Szczytnickým parkem byla určena pro účely zahradních výstav. V roce 1937 vyrostla správní budova, v níž od roku 1952 působí filmová dílna Studio hraných filmů a od roku 2011 Centrum audiovizuálních technologií (CeTA).

V roce 1948 se v hale, přejmenované na Lidovou, a v přilehlém areálu konala Výstava znovunabytých území, již dnes připomíná 94 m vysoká Jehla (Iglica). V roce 1962 byla hala zapsána do seznamu kulturních památek, v roce 2005 byla spolu s okolím zařazena mezi „památky dějin" a o rok později se dostala na seznam UNESCO. Od 90. let 20. století je dějištěm velkopředstavení, které zde pořádá soubor Vratislavské opery. Během poslední rekonstrukce se hale vrátil původní nátěr, restaurace u vodní nádrže byla zrekonstruována a rozšířena. V hale samotné lze zhlédnout novou expozici, věnovanou historii a architektuře této unikátní památky. V sousedním Pavilonu čtyř kopulí sídlí Muzeum současného umění (Muzeum Sztuki Współczesnej).

Vodní nádrž, lemovaná pergolou, v sobě skrývá multimediální fontánu, jež náleží k největším v Evropě i na světě (zhruba 300 vodních a 3 ohňové trysky, 800 světelných bodů). Od května do října můžete být denně v každou celou hodinu svědky bezplatného představení s hudebním doprovodem. Během speciálních představení zpestřují scénu světla laserů a holografické animace na vodní obrazovce.

Japonská zahrada (Ogród Japoński)

Najdeme na okraji Szczytnického parku, tvořila původně součást Výstavy zahradnického umění, organizované spolu s Výstavou století roku 1913, a byla nápadem velvyslance německého císaře v Japonsku, hraběte F. von Hochberga. Po ukončení výstavy byly provizorní pavilony odstraněny a zapůjčené exponáty vráceny. Zůstaly zde pouze stezky a pěšiny, vyvýšeniny, rostlinná výsadba, jezírko a potůčky. Po 2. světové válce byla zahrada koncem 60. let obnovena spolu s nepříliš povedenou replikou Zlatého pavilonu v Kjótu (rozebranou v roce 1996). V letech 1995-97 byla zahrada nově zaranžována ve spolupráci s japonským velvyslanectvím ve Varšavě, a to přesně podle zásad budování veřejných zahrad v Japonsku. Bohužel již 2 měsíce po otevření zahradu zničily povodně, což si vyžádalo dvouletou rekonstrukci. Jméno zahrady – červeno-bílá – odkazuje k barvám vlajky Polska i Japonska.

Uprostřed zahrady se nachází jezírko, symbolizující světový oceán, do něhož se vlévají potůčky, které překonávají mužskou a ženskou kaskádu. Přes jezírko veda jedna ze stezek, tvořená kameny napolo ponořenými do vody. Jezírko zahradu dělí na kvetoucí a světlejší jižní část a tmavší severní, jež symbolizuje les. V jižní části nalezneme čajový pavilonek spolu s několika originálními japonskými lucernami z 19. století z Nagoji. Na severní stranu se lze dostat po mostě s vyhlídkovým altánem, případně obloukovitě klenutým můstkem, který symbolizuje obtížnost cesty k dokonalosti. Obzvlášť důležitá role připadá skalám a kamenům (v severní části čedič, v jižní světlejší žula), ale též rostlinstvu, v němž by měly převládat domácí druhy. Rostou zde však také druhy exotické, jako jsou např. jinan dvoulaločný (ginkgo) a javor japonský. V prostoru zahrady lze rovněž obdivovat jednu z největších sbírek rododendronů ve Vratislavi. Nejoptimálnější měsíce pro návštěvu jsou květen a říjen.

Zoologická zahrada (Ogród Zoologiczny)

Vratislavská ZOO je nejstarší organizací tohoto typu v Polsku. Vznikla roku 1865 v osadě Dąbie, která pro Vratislavany platila za vyhledávané místo k odpočinku od hluku města. Po zničení v roce 1945 byla ZOO znovuotevřena o tři roky později, v roce 1957, se její plocha významně zvětšila (dnes činí 33 ha). Poválečný věhlas zahradě zajistilo televizní vysílání S kamerou mezi zvířaty, režírované A. Gucwińským a jeho ženou. Na konci 20. století se podařilo uskutečnit řadu změn a zlepšení.

Koncepce, realizovaná v současnosti, předpokládá soustředění zvířat podle geografických a přírodních podmínek, jež jsou jim nejvlastnější. Zároveň má být zachována možnost co možná nejlepšího přístupu návštěvníků k nim. ZOO v současnosti chová zhruba 10 000 zvířat reprezentujících asi 1100 druhů, mj. lvy, slony, velbloudy, hrochy, žirafy, zubry, okapi, medvědy a mnoho druhů opic. Pozornost návštěvníků si zaslouží velké terárium, pavilon Madagaskar, ptačí voliéry a akvária. Velmi populární je rovněž krmení zvířat a domov pro opuštěná zvířata. K nejnovějším atrakcím zahrady patří pavilon Odrarium, v němž jsou k vidění vodní živočichové z povodí Odry, a především velký pavilon Afrykarium, kde se lze seznámit s vodní faunou Afriky.

Vrátíme-li se do středu města, nalezneme na jih od Rynku řadu pozoruhodných objektů. Z Rynku se k nim dostaneme Świdnickou ulicí, která je určena pouze pěším.

Vratislavská opera

Budova opery byla postavena v letech 1837-41 v klasicistním slohu jakožto městské divadlo. Ještě v 19. století dvakrát vyhořela a byla přestavována v letech 1866-69 a 1871-72. Druhá světová válka pro ni naštěstí neznamenala újmu, po jejím skončení však byla rozšířena ze strany placu Wolności, což změnilo její někdejší podobu. Hlediště, původně s 1600 místy, se po rekonstrukci v letech 1997-2006 zmenšilo na polovinu. Do interiéru se tehdy vrátila jeho bohatá výzdoba z 19. století. Na jevištních prknech opery vystupovali mj. hudebníci K. Lipiński, N. Paganini, F. Liszt, H. Wieniawski a pěvci J. Kiepura, K. Jamrozová aj. První poválečná premiéra se konala v roce 1945 a na programu byla národní opera Halka St. Moniuszka.

Od roku 1997 proslul zdejší soubor pořádáním operních velkopředstavení v Hale století i na jiných méně konvenčních místech. K nejslavnějším a nejpopulárnějším spektáklům patří Aida, Carmen a Gioconda, hraná na speciálně pro tyto účely zbudované scéně na řece Odře.

V bezprostředním sousedství opery najdeme další pozoruhodné objekty: robustní gotický kostel sv. Stanislava, Doroty a Václava, se zachovaným barokním interiérem, Loutkové divadlo, Koperníkův park, staré městské lázně a hotel Monopol, jenž vznikl spojením hotelové budovy a prvního vratislavského obchodního domu. Stejně jako v 19. století je to i dnes nejluxusnější hotel ve městě (jako první např. měl vlastní garáže). Nocoval v něm mj. A. Hitler, pro něhož byl nad vchodem vybudován balkon (po válce z něj zpíval J. Kiepura), P. Picasso, M. Dietrichová, Z. Cybulski a jiní.

Královský zámek

Někdejší rezidence pruských králů. Její nejstarší část tvoří centrálně situovaný barokní zámek H. von Spaetgena, který v roce 1750 koupil Fridrich II. Veliký a v letech 1758-63 jej nechal přestavět na vratislavské sídlo pruských králů. V letech 1786-94 jej K. G. Langhans rozšířil o dvě kolmo situovaná křídla a perforovanou balustrádu, uzavírající přehlídkový dvůr. Roku 1813 odsud král Fridrich Vilém III., jenž na zámku pobýval, vyhlásil provolání Mému lidu, vyzývající k všeobecné mobilizaci proto Napoleonovi. Po zbourání městských hradeb byl zámek rozšířen (1843-48) jižním směrem přístavbou reprezentativního křídla ze strany Cvičného placu (dnes pl. Wolności). Z této stavby se dodnes dochovala jen malá část.

Po pádu německého císařství roku 1918 byl zámek adaptován na Zámecké muzeum, jež bylo pobočkou blízkého Slezského uměleckoprůmyslového a historického muzea. Centrální a severní část zámku, částečně zničená za 2. světové války, byla zrekonstruována a od roku 1963 v ní sídlí Národopisné a archeologické muzeum.

Po rekonstrukci v letech 2001-09 je v zámku umístěno Historické muzeum, pobočka Městského muzea ve Vratislavi. Dnes lze v jeho interiéru zhlédnout čtyři stálé expozice:

• 1000 let Vratislavi;
• Vratislavské umění 1859-1945;
• Vratislavské umění po r. 1945;
• Galerie polského malířství.

Expozice 1000 let Vratislavi shromažďuje více než 3000 exponátů, jež ilustrují složitou a nelehkou historii města, od dob založení biskupství až do milénia v roce 2000. Atraktivitu výstavy zvyšuje její moderní aranžmá, audiovizuální prvky a hudební podbarvení. Díky tomu jistě bude vhodným úvodem Vaší prohlídky Vratislavi. Součástí expozice je i pečlivě zrekonstruované apartmá pruských králů a osobitý barokní beyersdorfský pokoj. Vyplatí se také věnovat chvilku návštěvě zámecké galerie, kde se skrývá unikátní kolekce vratislavského umění přelomu 19. a 20. století. Po prohlídce si můžete odpočinout v kavárně nebo ve zrekonstruované barokní zahradě se sochami čtyř ročních dob.

Čtvrť čtyř konfesí (Dzielnica Czterech Wyznań)

Přestože jihozápadní část Starého Města za války utrpěla nejmenší škody, zůstávala po řadu let na okraji zájmu městské samosprávy i turistů. V posledních letech se však stává jedním z turisticky nejatraktivnějších míst Vratislavi. Zrekonstruovaná Staroměstská promenáda láká k procházkám, četné památky a kulturní akce k návštěvě. Jiný druh zábavy skýtá množství barů a diskoték v okolí Niepoldovy pasáže (Pasaż Niepolda), ale i velké multikino (-arthouse, ulice św. Antoniego), v němž se už řadu let pořádá největší polský filmový festival Nové horizonty (Nowe Horyzonty).

Vzhledem k tomu, že se v této vratislavské čtvrti nacházejí v těsné blízkosti chrámy čtyř náboženských vyznání, bývá označována jako Čtvrť čtyř chrámů (nebo konfesí). Hned vedle královského zámku stojí někdejší kalvinistický Panský kostel (Kościół Dworski), od roku 1947- odkdy slouží luteránům – zasvěcený Prozřetelnosti Boží. Od roku 1994 je hlavním kostelem jednoho z biskupství evangelicko-augsburské církve. V letní sezóně bývají v jednoduchém nezdobném interiéru pořádány varhanní koncerty. Nedaleko je ve středu někdejší židovské čtvrti (ul. P. Włodkowica) zrekonstruovaná klasicistická synagoga U Bílého čápa, (pod Białym Bocianem). Dnes neslouží pouze náboženským účelům zdejší obce, ale i návštěvníkům koncertů židovské i vážné hudby, krom toho si lze na jejích galeriích prohlédnout výstavu věnovanou dějinám židovské menšiny v Dolním Slezsku. Na náměstíčku před synagogou najdeme několik příjemných a populárních hospůdek. V bezprostředním sousedství pak stojí další chrám – římskokatolický kostel sv. Antonína (ul św. Antoniego). Z jeho dobře dochované vnitřní výzdoby zaujme cenný oltářní obraz M. Willmanna Vidění svatého Antonína. Jen o kousek dál, na náměstí Jana Pavla II. (s masivní fontánou Boj a vítězství a Hudební akademii) si lze povšimnout původně katolického a později protestantského kostela Sv. Barbory (ul. św. Mikołaja). Za války byl zničen a od rekonstrukce ho mají k dispozici pravoslavní věřící, kterým slouží jako katedrála vratislavsko-štětínského biskupství, zasvěcená Narození Nejsvětější Bohorodičky. Hned za ním můžeme vidět jeden z nemnoha zbytků starých městských hradeb se dochovanou budovou zbrojnice (Arsenał; ul. Cieszyńskiego), v níž dnes sídlí Archeologické a Vojenské muzeum.

Muzeum hřbitovního umění (Muzeum Sztuki Cmentarnej)

Starý židovský hřbitov (cmentarz żydowski) je jediným dochovaným vratislavským hřbitovem, který pochází z 19. století. První pohřeb zde proběhl roku 1856, poslední v roce 1942. Mezi tím byl hřbitov třikrát rozšiřován a dnes zaujímá plochu zhruba 5 ha. Nachází se zde okolo 12 tisíc náhrobků, což představuje jedinečný a originální soubor hřbitovního sochařství a architektury. Nejstarší z nich mají charakter tradičních, nahusto vztyčovaných kamenů - tzv. macev. V průběhu času na hřbitově přibývalo umělecky smělejších a monumentálnějších rodinných náhrobků a hrobek. Architektonicky čerpaly téměř ze všech stylů-od antiky přes gotiku až po secesi a modernu, tematicky pak obsahují široké spektrum náboženských i světských motivů. Na hřbitově odpočívá množství významných osobností, které měly velký vliv na kulturní a hospodářský rozvoj města, ale též těch, kteří ve Vratislavi zemřeli náhodou: F. Lassale – zakladatel první dělnické strany v Německu, H. Graetz-autor prvních souhrnných dějin Židů, F. Cohn – světově proslulý botanik, H. Cohn-významný oční lékař, rodiče Edith Steinové (sv. Terezie Benedikty od Kříže), H. Teplitz – mecenáš umění, mj. S. Moniuszka. V roce 1975 byl hřbitov zapsán do seznamu kulturních památek a od roku 1988 slouží jako muzeum.

Vyhlídkové věže

Vratislav si můžete prohlédnout z výšky z několika vyhlídkových věží, jednak z terasy v předposledním-devětačtyřicátém- patře mrakodrapu Sky Tower (ve výšce zhruba 200 m). Výtahem tam budete za necelou minutu a na terase strávíte zhruba 20 min. Otevírací doba: Po-čtv 9-20:30, Pá-so 9-21:30, Ne 10-21:30, vstupné: Po-pá 5-10 zl, So-ne 7-14 zl (pokladna v nákupním centru v patře +1).

Věž kostela sv. Alžběty. Nejvýše položená vyhlídková terasa ve Vratislavi (61 m nad zemí) byla veřejnosti poprvé zpřístupněna roku 1964. Právě z tohoto místa též pravidelně zaznívá vratislavská znělka. Po požáru v roce 1976 byla terasa na 21 let uzavřena. Na vrchol věže vystoupáte po 302 schodech. Zvláště působivý je rozhled na osvětlený Rynek v noci. Otevírací doba: Po-pá 9-18, So 11-17, Ne 13-17; vstupné: 5 zl

Severní věž katedrály sv. Jana Křtitele. V těsném sousedství severního vchodu katedrály je za malými dvířky točité schodiště vedoucí do kaple sv. Floriána, jež kdysi sloužila jako císařský (královský) kůr. Od středověku zde probíhala zasedání biskupského soudu. Kousek nad kaplí najdeme v rozsáhlých prostorách výstavu o polských misiích v Africe a pokladnu, v níž si lze zakoupit vstupenky na vyhlídkovou terasu (55 m), kam Vás vyveze výtah. Krásný výhled na Staré Město, řeku Odru i biskupské zahrady si nejlépe vychutnáte v ranních hodinách. Za dobré viditelnosti dohlédnete až k hoře Ślęża a sudetskému masivu, občas jsou dokonce vidět více než 120 km vzdálené Krkonoše a Jeseníky. Otevírací doba: Po-so 10-1730, Ne 14-16; vstupné: 4-5 zl.

Můstek kajícnic, katedrála sv. Máří Magdalény. Můstek, jenž pochází z roku 1459, spojuje věže ve výšce 47 m a dlouhá léta sloužil jako pódium pro orchestry, jež na něm koncertovaly, a jako místo, z něhož se pouštěly ohňostroje při nejvýznamnějších oslavách ve městě. Věže i můstek byly zničeny v roce 1945. Rekonstrukce se dočkaly teprve v roce 2001. Vchod a pokladna se nacházejí uvnitř katedrály. Otevírací doba: v letní sezóně denně 10-19; vstupné: 3-5 zl.

Jméno můstku souvisí s jednou vratislavskou pověstí, podle níž na něm činí pokání duše mrtvých panen, které ve svém mládí sváděly muže, pokoušely je svou krásou, ale z obavy před plněním manželských a rodinných povinností se nakonec nerozhodly počestně vstoupit do stavu manželského. Po smrti se za trest proměňují v duchy a musejí bez oddechu zametat můstek.

Matematická věž, univerzita. V této věži je od roku 1790 umístěna astronomická a meteorologická observatoř (po pražském Klementinu druhá nejstarší ve střední Evropě). Na rozích vyhlídkové terasy stojí plastiky personifikující čtyři fakulty zdejší univerzity: filozofickou (s globusem), bohosloveckou (s křížem), právnickou (s váhami) a lékařskou (s caduceem - Hermovou holí). Z věže jsou dobře vidět kanály Odry a Staré Město. Věž je přístupná v rámci prohlídky univerzity: Denně mimo středu 10-15:30; ve středu zavřeno; vstupné: 6-12 zl.

Netypickým vyhlídkovým místem je pak parkoviště na střeše obchodního domu Renoma (8. patro). Otevírá se z něj krásné panoráma Starého města, ale též vyhlídka na jižní čtvrti města.

Vratislav pro sportovce

Těm, kteří rádi aktivně tráví svůj volný čas, Vratislav nabízí široké spektrum atrakcí. Celoročně otevřeno je několik plováren - mj. někdejší Městské lázně (Wrocławskie SPA) na Starém Městě a obrovský vodní park s velkým wellness centrem (Borowska ul.). V létě jsou v provozu koupaliště Morskie Oko, Glinianki, ale též plovárna při sportovní hale Orbita. Fungují rovněž půjčovny kajaků a loděk (mj. v Gondolové zátoce), jimiž se můžete dostat na Opatowický ostrov (Wyspa Opatowicka), kde se nachází lanový park. Milovníci běhání naleznou množství pohodlných běžeckých tras ve vratislavských parcích, ale též na protipovodňových valech podél řek a kanálů. U Městského stadionu je v zimě k dispozici kluziště a po celý rok dráha pro motokáry, v areálu Olympijského stadionu pak můžete fandit plochodrážním jezdcům, zahrát si tenis nebo si své síly změřit na střelnici. V jižní části Vratislavi zve k návštěvě dostihové závodiště, kde si můžete každou neděli na koně nejen vsadit, ale také si jízdu na něm prostě vyzkoušet a užít. Rovinaté území města je téměř ideální pro vyjížďky na kole. Ve Vratislavi jsou nadto i dvě sportovní letiště.

Zdroj: Anna Bedkowska-Karmelita, text: Wojciech Zalewski, Vratislav město na ostrovech, Alkazar Agencja Wydawniczo-Dystrybucyjna, druhé, opravené a aktualizované vydání 2016.